Když se dětem stýská

22.10.2012 14:39

Kráčela jsem s dětmi cestou ze školky podzimní krajinou a vyzvídala jsem, jak se měli. Měla jsem trochu obavy, jestli se tam tříletému Theovi nestýská a jestli tam neplakal. Poskakoval přede mnou po cestičce a nevypadal, že by mu školka nějak zkazila náladu. Pětiletá Sárinka se mě držela za ruku a trochu vyčítavým tónem řekla: „Když jsme byli na hřišti, tak jsem tě chtěla.“
„Tobě se stýskalo?,“ ptám se.
Neodpověděla, jen kývla hlavou, vnořena do své sebelítosti.
„Sárinko, když se ti stýská, pošli mi ze srdíčka paprsek, že ti je smutno. On u mě v srdci zacinká a já ti po něm pošlu pohlazení, úsměv a pusu.“
Usmála se. Šla se mnou dál za ruku, ale už působila jinak…

Cítím, že děti třetího tisíciletí jsou zralé na to, aby pochopily a prožily, že nikdo nikdy nejsme daleko. Lochtání, mazlení, společné pečení muffinů a další radovánky se nejlépe prožívají v přítomnosti těch, které milujeme a můžeme cítit jejich fyzickou přítomnost – doteky přímo na kůži. Ale když jsme z nějakého důvodu od sebe geograficky vzdáleni, je dobré vědět, že v srdci jsme stále spolu.

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.

Zpět