..čtu tento článek a přitom se mi hrnou slzy do očí.. Naprosto se ztotožňuji s Terezkou v tom, že od té chvíle, co už nejsem sama, ale jsme dvě, je i moje srdce na dva kousky. Ještě teď mám živě před očima jak leží v nemocnici moje holčička vedle mě a já brečím radostí při pohledu na ní.. na ten malý-velký zázrak, který byl devět měsíců mojí součástí a teď je tady. Kdykoliv se na ní podívám jak spokojeně spinká je mi krásně a musím se jen usmívat..je to andílek v lidské podobě :-) Nebo když je vzhůru a kulí na mě svoje očička a usmívá se.. neznám nic krásnějšího! A přesně jak říkáš v jiném článku, když na tobě Sárinka leží.. že je to jako by byla na opačné straně bříška..tohle si také moc užíváme a je mi tak nádherně, že to ani nejde slovy popsat.. Ale tak to má snad každá z nás, která si svého drobečka přála a má ho.. A proto si pro sebe i ostatní přeji.. milujme své děti a obklopujme je láskou, něžnými dotyky a milými slovy, protože jsou částí nás samotných a tak rychle rostou..a tyhle chvíle nám už nikdo nevrátí a také naštěstí..nikdo nevezme! Bohužel máme i ty méně milé okamžiky jak píšeš a o to víc bychom si měly vážit těch radostných!!! Od malinka máme své děti čemu učit a stejně tak učí celý život i oni nás.. Je krásné být maminkou... Milovat... A být milován... Krásné chvíle všem, M.