Vítám Vás na webu o dětech, přirozeném mateřství a vědomé tvorbě harmonického života

Srdečně Vás zvu do virtuálního pokojíčku, kde můžeme otevřeně sdílet zkušenosti, názory, radosti i případná trápení spojená nejen s cestou rodičovství. Nechť zde naleznete inspiraci, kterou hledáte.

s láskou Tereza

________________________________________________________________________

Nejnovější články

Císařovna necísařovna, já rodím podle intuice (www.vedomyporod.cz, 7.2.2015)

Medvědi se potkávají u Kolína a Tereza s Terri se potkaly u slonů. To jsem (já, Tereza) ještě netušila, že nás spojila nejen svatba, na které jsme obě byly za svědkyně, ale že máme společné ještě jedno velké téma, které nás vášnivě zajímá.

Mystický porod - praktická přednáška (Videa, 6.11.)

Milé ženy, zde máte ode mě dárek...dávám Vám k dispozici jednoduchý a praktický návod, který vám může pomoci ke krásnému a přirozenému porodu.

Dřepíš, visíš a rozepínáš podprsenku?

Být v kavárně s mužem, který vyleze na židli a dřepne si na ní, pak seskočí a na zemi předvádí za hovoru takový breakdance, že kdyby si před sebe hodil klobouk, měl by za chvíli vyděláno na večeři, je nevšední zážitek. Není to blázen, ale rozhodně je to „podivín.“ Podivín je opak člověka typu Homera Simpsona. Je to tedy někdo, kdo nesedí tupě před televizí, ale kdo vystupuje z davu tím, že se hýbe a používá své tělo. Aktivně, hravě, zkoumavě, nevšedně a neotřepaně a rozvíjí ho k mobilitě, síle i pružnosti.

Nespoutaná matka a bílé chlupaté

Pro začátek napíšu, že vůbec nevím kde začít. K určitému uvědomnění vede spousta drobných synchronicit, vedoucích k prožitku, který je leckdy nepopsatelný. I tak se to celé pokusím popsat.

Mám doma dvouleté dítě a tříletého psa. Tento příběh se týká obou. Jaký pán taký pes. Jaká matka taká Katka. Pes je jako moje první dítě. Když se narodila dcera, začal žárlit.

Injekce proti zlobení  (Postřehy, 2.7. )

 

Na nehostinné a strohé chodbě polikliniky postává řada matek s malými miminky. Jedna po druhé vcházejí s napůl vysvlečenými dětmi do otevřených dveří ordinace na sono kyčlí. Jedna žena má s sebou i staršího chlapečka. Může mu být tak pět let a viditelně se nudí. Co taky dělat, když všude jsou jen dřevěné lavice, kočáry a mimina. Některá i vřeštící.

 

TIP na článek Lotosový den s novorozencem na provázku (www.vedomyporod.cz, 30.3.)

„To je tedy pěkná a extrémistická hovadina,“ pomyslela jsem si, když jsem poprvé slyšela o tom, že někdo narozené miminko neodstříhává od placenty.

A jak už to život umí, uběhlo pár let, přestěhovala jsem se za sedmero řek, sedmero údolí a taky jsem v lecčems dospěla. Nebo snad zmoudřela? No, to se uvidí až časem, každopádně má osobní pohádka o placentě se dočkala nenadálého zvratu.

TIP na článek Mystický porod s Moudrodilkou (www.vedomyporod.cz, 18.3.)

Sahám si na krk a nahmatám ho. Medailon „rodící bohyně,“ který jsem dostala včera večer od manžela. „A hned si ho vezmi,“ říkal mi s nadějí v hlase, že třeba už brzy se do rodící bohyně vtělím já sama.

TIP na článek Pojď, domluvíme se, jak se narodíš (www.vedomyporod.cz, 15.3.)

Věděla jsem to ještě před početím a prožívala jsem to v průběhu celého těhotenství. Tohle miminko je tedy opravdu dáreček!

Jak se k nám dostalo jsem popsala v TOMTO článku a teď Vám svěřím, co předcházelo jeho narození. Jsou to důvěrné informace, tak prosím o čtení s respektem a otevřenou myslí.

Dopis dospívající dceři, aneb, co bych chtěla od své mámy slyšet já (Články, 28.2.)

Dnes jsem na internetu objevila dotaz, co bych bývala chtěla slyšet od své mámy, když jsem dospívala. Začalo mi hlavou plout jedno klišé za druhým.

Nicméně moje vnitřní dítě říkalo: „Ale ano, tohle bych chtělo opravdu slyšet, nehledě na to, jak pateticky to zní.“ A tak jsem si uvědomila, že není třeba se stydět za velká a rozmáchlá slova a tento dopis si dávám jako mateřské cvičení. Protože jednou i moje děti budou dospívat a to, co provozujeme místo takovýchto důkazů lásky dnes – mazlení, šuškání, lochtání, utěšování, bude v té době již mimo mísu.

TIP na článek Odchod miminka - zkušenosti s kientkami (www.vedomyporod.cz, 8.2.)

Připravovat natěšenou a lehce se strachující těhulku na porod je velmi milá zkušenost. Avšak, ač se to zdá na první pohled zvláštní, při práci s ženami, které ke mně přicházejí po potratech nebo s poporodním traumatem, vnímám ještě další, přidanou hodnotu. Tou je obrovská úleva, která je ihned jasně viditelná po dobře provedené niterné proměně.

Původně utrápené ženy se narovnají v zádech, povolí jim obličej a oči se víc otevřou a začne v nich opět svítit jiskra radosti ze života.

TIP na článek Jak do mého břicha Rybička vplula (www.vedomyporod.cz, 1.2.)

Už Vás někdy zbouchnul terapeut? Mě jo, a jestli Vás zajímá, jak se to stalo, tak já odhodím závoj studu, košilku tajemství a spoďárky obav, jak článek přijmete, a pěkně Vám to tu vylíčím.

TIP na článek Domácí odStrachování snadno a rychle (www.vedomyzivot.cz, 11.1.)

„Dopadla na mě velká tíseň, strach až divné stavy, co že všechno se okolo mne děje, jaké indície se mi ukazují a že to nejsou dobré věci. Ale hlavně mám strach. O sebe o své blízké. Jako bych vstoupila někam, kde jsem vůbec nechtěla a nemůžu zpět. Něco mně drží,“ zněl začátek emailu od jedné klientky.

Vánoční pohádka o zrození malé Hvězdoslavy (Pohádky, 10.1.2014)

Byla jednou jedna malinká, ale krásná Hvězdička. Pokojně si plula Vesmírem a užívala si stav radosti, lehkosti a Lásky. Jak si tak plula, najednou uviděla krásnou modrou planetu, planetu Zemi. Bylo právě období Vánoc a malá Hvězdička ze Země cítila velké množství Lásky, kterou lidé v tomto období nejvíce vyzařují.

Mikuláši nebuď srab! (Články, 3.12.)

Takže takhle by to nešlo. Jednak jsem neměla ani ponětí, že na konci kouzelnického vystoupení, které organizovala škola mé dcery pro první, druhou a třetí třídu se zjevíš i se svýma kumpánama a za druhé ses předvedl v takovém světle, které ti dobré jméno rozhodně nedělá.

Tři rodičovské klíče pro dětskou radost ze života (Články, 1.10.)

Měla jsem příležitost pracovat s jedním okouzlujícím mladým mužem, který mě nechal nahlédnout do zákoutí své mysli a přestože byl schopný, chytrý, příjemný, hezký a okouzlující, neměl v sobě vůli žít. A protože se podobných příběhů nakupilo několik, vyvodila jsem z nich sama pro sebe poučení.

Respekt až za hrob (Články, 10.9.)

Čtyřletá Vanda se projíždí na svém kolo-odrážedle. Šatičky jí vlají a ona s velkou jezdeckou zkušeností vybírá zatáčky v městském parčíku. Její maminka si za chůze povídá s kamarádkou a sleduje malou cyklistku periferně.

 

Smrt šestiletýma očima (Články, 25.4.)

Na světě je o jednu kouzelnou babičku méně a do kulinářského nebe přišla nová šéfkuchařka.
Babička vařila nade vše ráda a dokázala u jednoho stolu spojit celou rodinu.

Když jsem řekla dětem, že jejich prababička zemřela, ani ne čtyřletý Theo svůj smutek shrnul do jedné věty: "Tak to už nebudou knedlíky a rajská." Babička by se zasmála, to jsem si jistá.

Mami, já chci ještě… (Postřehy 5.3.)

Znáte to.. klidná pohoda vašeho útulného domova je rázem rozbita vřeštícím dítkem dožadujícím se uspokojení své touhy po hříšné sladkosti.. Dobře, ale jenom jeden. Ustoupíme a dovolíme svému miláčkovi, aby ohrozil stav svojí zubní skloviny jedním nezdravým bonbonkem. Ale ouha, uspokojení je jen chvilkové..

Za co děkujeme (Postřehy 9.1.2013)

Do balíčku každodenních otázek, hned vedle pro děti otravných: „S kým jsi si hrál ve školce?, Byli jste veku?, Co bylo dobrého k obědu? a Potřebuješ se vyčůrat?“ přibyl ještě jeden dotaz, který má po zodpovězení nejen vysokou vypovídající hodnotu o prožitém dni, ale zároveň má i výchovnou kvalitu – převážně pro mě, matku tázaných.

DÍTĚ Z PYTLE VEN! (Články, 29.11.)

Pamatuji si to jako dnes. Mám na hlavě bílou pletenou čepici, vzorně zavázanou pod krkem, padá sníh, jdeme domů. Malé městečko na Šumavě onen večer tolik podobné mnoha městům v Čechách. Je pátého prosince, padla tma, z ní se ozývá freneticky ryčné bleblelele, bleblelele.

Dušičky (Vaše příběhy, 27.11.)

Chtěla bych vám napsat, jak jsem si letos užila Dušičky.
Všimla jsem si, že některé moje kamarádky každý rok na Dušičky poctivě objíždějí všechny hřbitovy, kde mají své zesnulé příbuzné. Klidně i 5 – 10 míst. Všude zapálí svíčku, položí kytici, zavzpomínají, a jedou dál. Tak je to naučili jejich rodiče. Působí to trochu jako hřbitovní maraton. Někdy je to upřímné a jindy je to spíš povinnost.

Světelné děti padaly z nebe (Vaše příběhy, 29.10.)

Pro někoho bude toto vyprávění možná mimo jejich ochotu pochopit, že se to opravdu stalo. Že nás, dvanáct žen, prožilo tyto okamžiky při rituálu Oslava vody a Panny Marie. Pro mě osobně to bylo velice emotivní a hluboké.

Samoochucovací voda (Články, 26.10.)

Jsme kouzelnice. Jinak si to vysvětlit neumím. Poslouchejte, co se nám přihodilo.
Bylo nás devět žen, které jsme se sešly v rámci Večerního povídání s meditacemi. Téma večera bylo partnerství. Seděly jsme v kruhu, jaký moje obdelníková meditárna dovoluje vytvořit.

Když se dětem stýská (Postřehy 22.10.)

Kráčela jsem s dětmi cestou ze školky podzimní krajinou a vyzvídala jsem, jak se měli. Měla jsem trochu obavy, jestli se tam tříletému Theovi nestýská a jestli tam neplakal. Poskakoval přede mnou po cestičce a nevypadal, že by mu školka nějak zkazila náladu.

Vědomý Muž (Vaše příběhy, 21.10.)
Viděla jsem statečnost asi dvouletého chlapečka.
Sousedka musela nečekaně odjet. Její dcera ji odvážela a maličký spinkal na gauči. Přišla mě poprosit, jestli bych na něj nešla dohlédnout. Tak jsem tam šla a seděla u něj. Ani jedna z nás nečekala, že by se vzbudil.

Zdravá nemoc - příběh nemoci a uzdravení (Vaše příběhy, 15.10.)

Mému synovi bylo tehdy 10 let, žili jsme v rodinném domku s velkou domácností, zahradou, finančně zatíženi půjčkou a sami. Syn byl typické hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti a ačkoli velmi bystrý, přesto hodně uzavřený do svého vnitřního světa. Samotné mi s ním bylo velmi těžko a přes všechnu lásku jsem mu neuměla příliš pomoci. Neuměla jsem pomoci ani sobě. Rodiče mi již dříve umřeli a zbytek rodiny mi byl vzdálený nebo měl svých starostí dost. 

Do jména se obléknout (Pohádky, 10.10.)

Byla jedna duše. Se svými bratry a sestrami se rozplývala ve slunečním světle. Nic nemusela, po ničem ani netoužila, protože vše bylo dokonalé a harmonické. Vnímala, že je celá celičká upletená z paprsků lásky. Když měla náladu, zavlnila se a radovala se z toho, že je.

NEJKRÁSNĚJŠÍ SLOVA PRO VAŠE DĚTI (Články, 30.9.)

Tento článek vám může přinést inspiraci, může vás přivést k zamyšlení nad slovy, která používáte ve své komunikaci s dětmi, nad příběhy a písněmi, které doma zpíváte. Může vás přivést k nápadu, že byste možná chtěli dětem nabízet i něco jiného, než co se předává z generace na generaci. Proč? Protože pro Novou Zemi možná potřebujeme nové příběhy a vize, které by se mohly uskutečnit.

Zkouška důvěry v těhotenství (Vaše příběhy, 25.9.)

Ze své letilé praxe práce s klienty při regresních sezení a osobní zkušenosti jsem vysledovala, že si každá žena v průběhu těhotenství projde svou vlastní tzv. „zkouškou důvěry“.

Pro některé ženy zkouška již samotným početím – kdy se pár snaží o miminko a ono stále nepřichází, pro jiné je to třeba zdravotní diagnóza při které je lékařem sděleno, že těhotenství nepadá v úvahu, při takovém to zdravotním problému......pro další to může být hned v začátku samovolný potrat, či nevyvíjející se zárodek miminka, či neplodnost jako ortel vyřknut ze strany lékaře..…aj.

 

Králík v cirkuse (Pohádky, 30.8.)

Kdysi jsme měli moc rádi pohádky z webu Vědomé mateřství (děkujeme Radku). Ale bohužel už se delší dobu žádná nová pohádka neobjevila. Proto jsme se s mojí dcerou rozhodly napravit to a posíláme krátkou pohádku, kterou Alenka vymyslela. Budu ráda, když nám v diskusi napíšete, jestli se Vám pohádka líbila.

Usmívám se když... (Videa, 7.8.)

V tomto videu nabízím další techniku, která nám může pomoci proměnit naše každodenní prožívání. Místo obav o své blízké se postupně můžeme naučit sklouzávat do důvěry a přijetí života.

Milé miminko,
čas rychle běží a protože za 14 dní začneme již 8 měsíc, i proto je tento dopis pro Tebe, mým dopisem posledním.  Za poslední měsíce se toho událo mnoho, asi nejveselejší jsou Tvé hrátky s pohlavím. Tak jako jsi na začátku těhotenství posílalo modré dudlíky, tak teď se poslední měsíce nesly v duchu potvrzení toho, že jsi děvčátko.

Duchovní Srdce při výchově dětí (Videa, 9.7.)

V tomto videu nabízím poměrně snadnou techniku, kterou si může každý s dávkou motivace, vůle a bdělosti osvojit a která dokáže změnit svět :)

TIP na článek Příběh naplněného čekání na www.vedomyporod.cz

Let na DRAKOVI (Články, 25.5.)

Přihodilo se mi něco zvláštního, nečekaného a až teď, přibližně tři čtvrtě roku poté, začínám chápat, proč.

Byla jsem pozvaná do živého vysílání TV Metropol. Na rovinu přiznávám, že jsem pocítila strach. Také respekt z nového prostředí a televizních kamer a jistou dávku vzrušení z dobrodružství, ale strach převažoval

Dopis pro dušičku / naše miminko - díl III. (Vaše příběhy, 16.5.)

Milé miminko,

čas letí, máme za sebou čtvrtý měsíc a začínáme pátý, tak nějak mi nedochází, že než se nadějeme, budeme ve 20.týdnu a to už budeme  v polovině těhotenství :-).

Jak snadné je žít (Vaše příběhy, 16.5.)

Myslíte si, že tomu tak není? Že je to jen bláhová myšlenka, která člověka napadne snad jen v nějakém opojení? Vlastně máte tak trochu pravdu. Tato myšlenka mne napadá v opojení dosti často, v opojení Životem.

POROD Z POHLEDU DÍTĚTE aneb JAK DÍTĚ VNÍMÁ SVOJE NAROZENÍ  (Články, 13.4.)

Nenarozené dítě je bytost, která má city, paměť i vědomí. Všechno, co se s ní děje v době devíti měsíců mezi početím a narozením, velmi významně utváří její osobnost, pohnutky a touhy.

Dopis pro dušičku / naše miminko - díl II. (Vaše příběhy, 11.4.)

Milé miminko,
tak jsem si myslela, že Ti budu psát častěji, ale jak vidím, tak čas letí jako pár splašených koní :-).

Dopis pro dušičku / naše miminko – díl I. (Vaše příběhy, 2.4.)

Když jsem dostala to vnuknutí, začít ti psát dopisy, přišlo mi to jako úžasný nápad, vždyť jednou, až budeš větší, tak si je  přečteš. Už si nepamatuji přesně, kdy to bylo zda říjen či listopad loňského roku 2011 jsem byla opět ve své pracovně a po meditaci, kdy jsem čekala na klientku jsem uviděla na zemi nějaké „smetí“ šla jsem k tomu smetí blíž a s údivem jsem zjistila, že to není smetí, ale modrý dudlík s delfíny – hned se mi vybavilo, jak Terezka ve svém příběhu psala, jak ji Sárinka posílala dudlíky a musela jsem se pousmát.....

TIP na článek Ztráta miminka jako zasvěcení z webu www.vedomyporod.cz

Cesta životem aneb rok poté (Vaše příběhy, 15.2.)

Téměř na den po mém zveřejnění příběhu (http://www.vedomematerstvi.cz/news/cesta-zivotem/) zde na VM jsem se rozhodla sepsat pokračování. Loňský rok považuji za jeden z nejdůležitějších v mém životě. Každý rok se v našich životech stane mnohé, ale mě osobně ten loňský rok posunul asi nejvýrazněji, co si pamatuju.

Štafeta (Články, 8.2.)

Nedávno jsem si se svojí starší sestrou procházel fotky, když jsem byl malý. A protože si to ségra pamatuje lépe, tak mi vysvětlovala kdo byl kdo a jak se odehrávaly některé příběhy našeho rodinného života. Přišlo mi to skvělé, protože jsem měl možnost pochopit věci tak nějak v souvislostech a v toku času. A uvědomil jsem si pro mě důležitou věc. Život je jak štafetový běh.

Porodní příběh – zrození k oslavě Boží a radosti z ženské přirozenosti (Vaše příběhy, 31.1.)

Hned na začátku musím uvést, že tento příběh je dlouhý, protože jsem chtěla zachytit každý důležitý okamžik, který vedl k jednomu z nekrásnějších dní mého života a nádhernému vstupu do života mého syna Jáchyma. A těch důležitých okamžiků bylo opravdu hondě.
Začalo to 20.4.2011 ráno, kdy se mi v bříšku rozsvítilo sluníčko a mě bylo jasné, že čekáme třetí miminko. Touha přivést toto miminko na svět co nejkrásněji a tedy doma, ve mně byla už dlouho, ale tímto dnem to teprve začalo.

Slasti a strasti těhotenství a mateřství s dvojčaty a manželem Italem - pokračování po 2 letech (Vaše příběhy, 24.1.)

Moje milá Julinko a Honzíku, je skoro půlnoc, venku sněží a vedle nás tu v Italii ve dvou postýlkách ležíte vy dva česko - italští modroocí blonďatí desetiměsíční andílci, chci vám napsat, jak moc vás oba s tatínkem milujeme a jak moc důležití pro nás jste. Jste to nejkrásnější a nejlepší, co nás v životě potkalo. Doufám, že vám budeme těmi nejlepšími rodiči a dáme vám vše, co budete potřebovat a budete s námi šťastní. Pořád jsem hledala smysl života a ten jsem našla, když jste se narodili a je mi úplně jedno, zda toto štěstí s vámi prožíváme v Čechách, v Itálii nebo na konci světa.

Dopisy (Postřehy, 8.1.)

Dneska se mi dostala do ruky dopisní souprava. Taková ta klasická, co jsem jí mívala jako holka. Krásně malovaný papír, k tomu sladěné obálky a tužka. Za mých maldých let to byl sen každé puberťačky.

Rok 2012 - rok změn (Články, 28.12.)

Z numerologického hlediska vstupujeme ze 4 do 5, tedy z Uranu do Merkura. Určitě jste si všimli, že během letošního roku 2011, hlavně v jeho konci, se dokončovaly, dořešovaly a uzavíraly věci v našich životech.

Ponechejme si Ježíška (Články, 22.12.)

Tvrdím, že neexistuje malých lží a že žádná lež není nevinná. Lež je prostě lež a poukazuje na naší neschopnost a strach čelit pravdě reality našeho života.  V mém světě však existuje jedna výjimka.

Ježíšek….

Zlobíš, vezme si tě čert! (Články, 9.12.)

Nedá mi to a musím se vrátit k nedávno proběhnutému Mikuláši. Kamarád byl požádán, jestli by tento rok nezaskočil za nemocného čerta. A tak se na jeden večer proměnil v postrach dětí, díval se jim do očí a poslouchal všechny ty sliby, co už nikdy neudělají a jak budou příští rok hodné. A mně při tom vyprávění napadlo, že ani já, ve svém věku, vlastně nevím, co to přesně znamená být „hodný“. Sám bych se nedokázal ohodnotit a neměl jistotu, že do pekla taky nepůjdu.

Komunikace s miminkem ještě před početím (Vaše příběhy, 7.12.)

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Před nějakou dobou jsem potratila své první miminko. Teď si jasně uvědomuju, že můj největší problém byl tenkrát ten, že jsem mu nedůvěřovala. Nevěřila jsem, že to dokáže, že to spolu všechno zvládneme. Ve svém okolí jsem znala hodně žen, které v tom období potratily a já s hrůzou každý den kontrolovala své kalhotky jestli tam náhodou nemám krev. Jednoho dne se tam ta krev objevila. Stalo se mi to, čeho jsem se nejvíc bála, ale zároveň i to, na co jsem tenkrát nejvíc myslela. 

Temná stránka mateřství (Články, 30.11.)

Cílem tohoto článku je sundat si pomyslnou nálepku, kterou mi někteří neprávem přidělávají na čelo, po přečtení mých článků a možná i příspěvků v diskuzi. Nejsem dokonalá matka, která je stále nad věcí. Nemám na tváři neustále nastavený úsměv. Je pravda, že se s dětmi smějeme často a jsem v této chvíli velmi vděčná že je mám, a být jejich maminkou mě velmi naplňuje.

Ráčíte si zadudat? (Články, 2.11.)

Představovala jsem si, že mé druhé miminko bude spokojené, usměvavé a na rozdíl od toho prvního hodně spavé. Jó, představy máme pro to, aby mohly být tajfunem života rozmetány na kusy. Tu mojí rozmetal Theo celkem záhy. Tabulky s hodinami, které takové novorozeně za den naspí, se mi nepokrytě vysmívaly a já jsem byla ráda, když to náš mladý pán za 24 hodin se spánkem dotáhl alespoň na dvojciferné číslo.

Výzva k podpoře porodní asistentky Ivany Konigsmarkové (Články, 26.9.)

Dne 21. září 2011 bylo vydáno rozhodnutí soudu prvního stupně, který odsoudil porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou ke dvěma letům vězení s podmínkou na pět let a k pětiletému zákazu činnosti za těžké neúmyslné ublížení na zdraví, ke kterému mělo dojít u domácího porodu, při němž asistovala. Ivana Königsmarková se na místě odvolala, pochybení odmítá. O odvolání bude rozhodovat Městský soud v Praze.

TIP na článek Dar v podobě nenarozených miminek na webu www.vedomyporod.cz

Zklamání místo radosti (Postřehy, 25.9.)

Zázrak za 35 korun. Na stolečku jsou fixky všech dostupných barev, na židličce může sedět vaše dítě a během minuty vytvoří na papírové kolečko výtvarný skvost, ze kterého se v mžiku stane opravdická zatavená placka na připínacím špendlíku. Můžete si ji pak píchnout na klopu, na klobouk, nebo milovanému plyšákovi na ucho.

Setkani s vnitřním dítětem (Vaše příběhy, 22.9.)

Stojím a slyším obejměte své vnitřní dítě. Jejdanánku svatojánku, ale jak to udělám, vždyť to jsem já, jak se mohu celá obejmout? Obejmu se tedy v představě celá, zahalím samu sebe do hřejivého závoje. A ze středu těla a prsou mi začíná vycházet zlatá záře, dívám se do ní a vidím zlatou, velmi vyrovnanou bytost (pokud ji mám přirovnat k něčemu co znám z tohoto světa, asi se nejvíc podobá sedícímu Budhovi).

Tak co, už víte, co čekáte? (Vaše příběhy, 13.9.)

Jsem holka a jako většina holek potřebuji sdílet své radosti a starosti, někdy klábosit jen tak o ničem, občas si postěžovat, přiznat, že mi něco nevyjde a pochlubit se, když se něco povede. Nejsem zkrátka samotář. Potřebuji kolem sebe kamarádky

To nemá chybu. Nebo má? (Postřehy, 6.7.)

Začala jsem si toho všímat. Tedy po pravdě řečeno, tento fenomén na mně hulákal z internetových diskuzí i z osobní komunikace a sám mě atakoval. Když jsem mu věnovala dost pozornosti, vstávaly mi vlasy hrůzou. Vlastně nevstávaly, protože je nosím pevně smotané do drdolu, ale bylo mi z toho nemilo.

Volej k nebi přání… (Články, 4.7.)

… a všechno bude k mání… Přát si a zároveň dokázat pustit – pustit, ale úplně. Dokážete to? Vzdát se něčeho, po čem opravdu moc toužíte? A vůbec, je to, po čem mnohdy toužíte právě to, co je pro vás opravdu to nejlepší?

Zázračná voda? (Články, 29.6.)

Mluví se o transformaci lidstva. Mnoho lidí se věnuje tomuto tématu a mnoho autorů popisuje současné proměny společnosti tak vzletnými slovy, že si pod nimi je těžké vůbec něco konkrétního představit.

Já o transformaci nemluvím. Já ji cítím. Vnímám, jak jsou lidé více a více naladěni a v každém seskupení lidí se najde alespoň jedna osoba, která pracuje s energiemi, mluví s andělama, medituje, cvičí jógu či zpívá mantry. Bavím se když zjišťuji, že na různých částech světa přicházejí k podobným poznatkům a že to co si třeba já „stáhnu“ z éteru najdu za pár dní napsané v jakési moudré knize. Vědomí se rozlévá…

TIP na zajímavý článek, pro ty co plánují miminko Detoxikace pro zdraví rodičů a dětí na webu www.vedomyporod.cz

Neposlušnost jako volání o pomoc... (Vaše příběhy, 2.5.)

„Už mě neposlouchá ani jeden…“ konstatovala moje milovaná tchýně, když se vrátili s klukama ze zahrádky. Skutečně jsem si párkrát všimla toho, že v přítomnosti babičky kluci „zlobí“. Do konfliktu však zasahuji jen v případě, když vidím, že babička začíná být v koncích nebo pokud se mne situace nějakým způsobem přímo dotýká.

O mužích, rodině a dětech (Články, 9.5.)

Hned na začátku musím přiznat, že se moje kvalifikace pro tento článek blíží téměř nule. Dobře, jsem muž. Ale ženatý jsem nikdy nebyl, a ačkoliv jsem měl to nesmírné štěstí být u dvou domácích porodů, vlastní děti nemám a v mých šestapadesáti už asi nepřijdou. Proto mě veliký ohlas mé přednášky na minulém ročníku „Týdne respektu k porodu“ docela překvapil. A nejen to – byl jsem požádán, tento rok moji účast zopakovat a o tématu mého večera napsat i malý článek.

Deset dní temnoty a houpání (Články, 3.5.)

Má způsob, kterým se člověk narodí, vliv na jeho další vývoj? Co lze udělat pro to, abychom dokázali dítě přivést na svět pro něj nejlepším možným způsobem? Mimo jiné i na tyto otázky odpovídal v rozhovoru s Magazínem Maitrea psychoterapeut J. Bhagat Zeilhofer.

Je způsob, jakým dítě přijde na svět, důležitý pro jeho další vývoj?

 

V bludném kruhu… (Vaše příběhy, 2.5.)

Možná se v něm právě nacházíte, možná se vám podařilo z něj vystoupit a možná, že vystoupit právě chcete. Jenže jak?

Pro někoho může být celý život točením se v bludném kruhu a takových kruhů existuje nesčetné množství. O jednom takovém vám chci vyprávět…

 

Jak jsme (ne)rodili doma (Vaše příběhy, 27.4.)

Vítek je naše první miminko. V těhotenství jsem od něj dostala dar (který jsem tak ale hned nevnímala), a sice, že můžu s bříškem zůstat od třetího měsíce doma a mít tak čas se na novou dušičku ladit, těšit a připravovat...

O tom, že chci u porodu doprovodit od duly či porodní asistentky, jsem byla rozhodnutá dávno. Moc jsem si přála rodit doma. Zjistila jsem ale, že má touha rodit doma je hnána především strachem ze „srážky se systémem“, obavami, že v porodnici mě nenechají rodit tak, jak bych si přála a jak by bylo pro přirozený a hladký průběh porodu nejlepší.

Porod řízený shora (Vaše příběhy, 26.4.)

Tento článek píši jednak jako uchování vzpomínek na to, jak vše proběhlo a jednak jako poděkování dvěma osůbkám, které sice přímo u porodu nebyly, ale přesto jejich pomoc a naše společná práce měla na jeho průběh veliký vliv. Další díky patří samozřejmě naši PA p. Janě Menčlové, manželovi,personálu neratovické porodnice, a místní PA Vlaďce, kde to vše tak pěkně klaplo a dalším co porod „řídili“.

 

Kolmo ke gravitaci (Články, 17.4.)

Mám nápad. Uděláme si takové poučné cvičení. Takové, které má potenciál změnit mnoho osobních světů. Konec teorie, jdeme do akce. Nelepší by bylo, pokud by jste sehnali někoho důvěryhodného, kdo by vám četl instrukce a zároveň by nepochyboval o vašem duševním zdraví. Máte předčítače? Výborně. Pusťte ho na svojí židli a položte se na neklouzavou podložku na břicho. Ruce jsou připažené. Teď si vyhlídněte přímo před vámi bod vzdálený přibližně 68 centimetrů od vás. Tento bod je bránou, kterou se musíte proplazit. Je to otázka života a smrti.

Volání po změně aneb inspirace Ruskou rodovou školou (Články, 6.4.)

Aktuální stav věcí mne nutí znovu se zamýšlet nad systémem našeho školství – tedy škol, které jsou zatím tou majoritní skupinou v naší zemi.

Dostala jsem možnost, nahlédnou pod pokličku prvotního stupně vzdělávání, a to plnit praxi v /klasické/ mateřské škole. Paní učitelky zde působí mile a podle úžasné výzdoby celé školky je vidět, že s dětmi hodně tvoří a chtějí, aby se tam děti cítily dobře. Školka pořádá i řadu různých aktivit a působí na mne jako jedna z těch hezky „barevných“ školiček v našem městě.

 

Kamarádka na život a … (Postřehy, 20.3.)

Mám jednu důvěrnici. Možná bych ji mohla nazvat i kamarádkou, i když toto označení je trošku troufalé.  Známe se z dob mého dospívání, kdy jsem s ní konzultovala důležité momenty svého života. Pak jsme se dlouho nesetkaly….až…s narozením dětí jsem měla potřebu ji zase vyhledat. Ona sama děti nemá, ale tím, jak s nimi prožívám každodenní radosti, úspěchy, nemoci i strachy, máme si zase hodně co povídat. Ona beze slov naslouchá a následně relativizuje naše malá trápení a povrchové bolístky. Bez ironie, bez patosu, bez hraného soucitu, zato věcně, až mi mrazí.

Vzkaz od Evy, která vidí... (Články, 5.3.)

Nechodím ke kartářkám. Ze zásady. Nemám ráda programování budoucnosti a nestojím o brouky v hlavě, které pak ne a ne z jejich nového pokojíčku vyklepat. Musím si přiznat, že se také bojím, že bych se dozvěděla něco, s čím bych nedokázala pohnout. Vyčítala bych si, kdyby nějaká osoba z pozice své kartářské autority nadhodila nešťastnou událost, kterou bych si svým strachem přitáhla do života. Vím, jakou sílu má myšlenka, skláním se pod silou slova. A proto se věštbám vyhýbám....

Cesta životem (Vaše příběhy, 16.2.)

Na začátek se omlouvám, že můj příběh bude tak dlouhý. Původně jsem ho psala jen jako krátký příspěvek k diskuzi, jenže nakonec jsem nebyla schopná z něj vynechat některé podstatné věci…. Za pár dní mi bude 28 a na základě pročítání diskuzí VM jsem si dnes vzpomněla, že mi někdo (pravděpodobně někdo z léčitelů) kdysi řekl, že duchovně dospěju ve 27 letech. Úplně jsem na to zapomněla a až dnes se mi ta informace vrátila. Nevím, nakolik jsem opravdu dospěla, ale myslím, že část té cesty završila událost stará necelý měsíc. V 10tt jsem při spíše náhodné prohlídce zjistila, resp. paní doktorka, že miminku už netluče srdíčko. Neměla jsem ani trošku pocit něčeho "špatného" nebo jakousi předtuchu. O to větší šok to byl........

Sumerové o porodu (Články, 12.2.)

Milé ženy, matky, dárkyně života,

chtěla jsem napsat něco moudrého o porodu. Chtěla jsem poeticky, uvést porodní báseň, jejíž poselství přežilo tisíce let a snad nikdy v historii nepromlouvalo tak naléhavě jako dnes. V době moderních technologií, kdy jsme nejniternější okamžiky zrození života nechaly uloupit bohyním a smířily se s jejich hnětením v rukou porodníků. Slovy neplynula a já jsem si musela přiznat, že nejmoudřejší bude nechat báseň samu za sebe. Citace pochází z pojednání "Bohyně-rodičky v sumerské a babylonské mytologii" od Blahoslava Hrušky......

Rozhovor s Alue o mateřství - díl 2. (Články, 29.1.) 

Alue, z různých útržků vím, že jsi neměla snadné dětství. Trpěla jsi i kvůli tomu, že jsi byla jiná a viděla jsi víc, než je běžné?

Trpěla jsem tím moc. Že se se mnou jiné děti moc nebavily už od školky, jsem přijala docela snadno, ale musela jsem celé své dětství a dospívání vzdorovat nařčení, že jsem namyšlená a zlá, že se mnou nikdo nevydrží, proto nemám kamarády. Říkala mi to celá rodina pořád dokola a je mi z toho smutno i dnes, když si na to vzpomenu.....

Rozhovor s Alue o mateřství - díl 1. (Články, 23.1.)

Alue. Jméno, které zní, jako by bylo z jiného světa. Když si ho představím v řeči symbolů, vnímám ho jako kuličku světla, která dopadla na hladinu moře a s jemným cinkáním se po ní kutálí a přeskakuje vlnky. Jeho nositelka je zjevení. To je slovo, které mi vytanulo na mysl, když jsem poprvé četla články od této osmnáctileté dívky. Alue na svém blogu předává své duchovní poznání tak samozřejmě a sebevědomě, že ani není divu, že jí počítadlo denně ukazuje ke dvěma tisícům návštěvníků.

Že je tato křehká blondýnka fundovaná hovořit i o mateřství, ač děti zatím sama nemá, zjistíte z následujících řádků sami......